PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Durstovi LIMP BIZKIT už na minulé desce „Results May Vary“ vařili z vyčpělé vody a bez odešlého kytaristy Wese Borlanda předložili materiál, jehož trvanlivost i přes občasné svěží hitové ambice nebyla z největších. Dnes je Borland zpět a albový následovník nazvaný významně „The Unquestionable Truth Pt.1“ nedosahuje kvalit „Results May Vary“ ani z poloviny. Absence původního kytaristy nebyla tedy zřejmě tím pravým důvodem klesající kvality alb LIMP BIZKIT, ale tak, jak je tomu u většiny major firmami uměle vyzdvižených a podporovaných kapel je ten pravý důvod i u „sušenek“ v (pro delší dobu) nedostatečné invenci. O to větší rozčarování přichází, když se Fred Durst v rozhovorech kriticky opírá právě o mamutí vydavatelství a nadnárodní korporace a stěžuje si, kterak tyto molochy posluchačům vnucují nekvalitní zboží.
Co je tedy novinka zač? Jedná se o první díl jakéhosi nepovedeného konceptu kritizujícího „všemocné“ a jejich potlačování možností svobodné volby. Texty na úrovni absoluventů devítileté základní školy mi přijdou jakoby je někdo kapele v křeči nadiktoval 5 minut před příchodem do studia, jako poslední záchranu co určitě „na ty mladý“ zabere, když se to tedy minule nepovedlo (nebo vlastně komerčně povedlo až moc) se sprzněnou vlezlou koververzí klasiků THE WHO „Behind Blue Eyes“, kterou LIMP BIZKIT celou dobu teenagerům prezentovali jako vlastní skladbu. Železo se musí kout dokud je žhavé a oslíkem se třese dokud se udrží na nohou. Hudebně jde znovu o klasický styl LIMP BIZKIT až na to, že veškeré zajímavosti jako byly neotřelé riffy, samplové ozdůbky a povedené zpěvové či hip-hopově frázované linky, které se nacházely v jejich skladbách před 5 lety, dnes zkrátka zmizely. Po zvukové stránce jde o krok vzad k surovější formě začátků kapely. Po stránce skladatelské o dva kroky - není zde totiž jediná skladba, která by něčím zaujala.
LIMP BIZKIT potvrdili pozici skupiny, která se dostala tam, kde před léty byla přesně tím způsobem, který v současnosti kritizuje. Nezáživná a prázdná nahrávka od umělecky mrtvé kapely.
LIMP BIZKIT potvrdili pozici skupiny, která se dostala tam, kde před léty byla přesně tím způsobem, který v současnosti kritizuje. Nezáživná a prázdná nahrávka od umělecky mrtvé kapely.
2 / 10
Fred Durst
- vokál
Wes Borland
- kytara
Sam Rivers
- basová kytara
John Otto
- bicí
1. The Propaganda
2. The Truth
3. The Priest
4. The Key
5. The Channel
6. The Story
7. The Surrender
Gold Cobra (2011)
The Unquestionable Truth Pt.1 (2005)
Results May Vary (2003)
New Old Songs (2001)
Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavored Water (2000)
Significant Other (1999)
Three Dollar Bill Y´All (1997)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Flip / Geffen Records
Stopáž: 29:40
Produkce: Jordan Schur, Fred Durst
Ach jo, kdeže sú časy "Significant Other" alebo "Chocolate Starfish", keď som s radosťou súhlasil s Gabrielom Warriorom Fischerom (predákom mocných CELTIC FROST), ktorý mi o LIMP BIZKIT hovoril ako o svojej obľúbenej kapele, hrajúcej skvelú modernú hudbu.
Nechápem, o čo ide Durstovi a spol. dnes. Vykrádanie starých RAGE AGAINST THE MACHINE s minimom zaujímavých nápadov a s priblblými textami, ktorých tlač v booklete si kapela ani nedokáže profesionálne ustrážiť (kto má byť ten Dime Bag, čo bol zastrelený na pódiu?), ma naozaj nijakým spôsobom nenadchýňa.
Poďme si teda zaspievať spolu s Paľom (Hell)Hammelom: "Keď odchádza kapela, slzy v očiach máš... ".
Pridávam pol boda - predsa len, bol som ich fanúšikom.
blba kapela - jeste blbejsi deska - nebo co to ma byt
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.